Americký Bureau of Labour Statistics vydal koncem týdne zprávu o zářijovém vývoji na trhu práce. A přestože se ukázalo, že míra nezaměstnanosti zůstala na stejně nízké úrovni jako v srpnu (3,8 procenta), nejde o potěšující informaci. Jakkoli se takový soud může jevit jako paradox.
Připomeňme, že nejen americká ekonomika čelí v posledních dvou letech nejvyšší míře inflace za řadu dekád, což byl i důvod, proč Federální rezervní systém přistoupil k poměrně tvrdé měnové restrikci. Cílem takové politiky je vždy tlumit poptávku a ochladit hospodářství, aby ruku ruce s tím došlo i ke stlačení inflace.
Inflace vysoko nad inflačním cílem je totiž pro ekonomiku, ale i společnost jako celek o nic menším zlem než vysoká nezaměstnanost a případná ekonomická recese. Jenže aktuální údaje z amerického pracovního trhu indikují, že k žádnému hospodářskému ochlazení v USA zatím nedochází a trh práce zůstává doslova napnutý jak struna.
Proč je to problém? S jistou mírou zjednodušení se dá říci, že nezaměstnanost a inflace jsou spojité nádoby, byť v inverzním vztahu. Když nezaměstnanost stoupá, inflace zpravidla míří dolů, když naopak nezaměstnanost klesá, inflace má tendenci se zvednout. Tvůrci hospodářské politiky se snaží ekonomiku balancovat tak, aby nezaměstnanost nebyla zdrojem inflačních tlaků, ale aby zároveň přílišná snaha snížit inflaci nevedla k nepřirozeně vysoké nezaměstnanosti.
Federální rezervní systém začal úrokové sazby zvyšovat loni v březnu z technické nuly a fakticky na každém dalším měnověpolitickém zasedání rozhodl o pokračování v tomto trendu. Poslední zvýšení přišlo v červenci, a to na 5,25 až 5,5 procenta. Tvůrci americké měnové politiky usoudili, že si dají ve zvyšování sazeb pauzu s tím, že jsou připraveni v případě potřeby sazby opět poslat výše.
Americký trh práce během září vytvořil 336 tisíc nových pracovních míst, tedy asi dvojnásobek, než činil všeobecný tržní konsensus. Jedná se tedy o poměrně silní signál směrem k Fedu, že ještě není čas hodit protiinflační flintu do žita.
Pro finanční, a tedy zejména akciové trhy to není příliš dobrá zpráva. Pokud by totiž Fed skutečně opět začal zvyšovat úrokové sazby, znamenalo by to úbytek likvidity, což by vedlo k nižší ochotě investovat právě do akcií. Naopak by rostla atraktivita méně rizikových aktiv, protože by nesla zajímavější výnos. Současně by pokračování růstu úrokových sazeb tlumilo poptávku v ekonomice, lidé by méně nakupovali, firmy by patrně i méně investovaly, což by se s určitým zpožděním projevilo poklesem zisků, a tedy dalším poklesem zájmu investovat do akcií.
Akciové trhy proto nyní budou napjatě sledovat rétoriku prakticky kteréhokoli člena vedení Fedu, aby se pokusily co nejlépe odhadnout budoucí vývoj měnové politiky. Nikdo totiž nechce prodávat akcie ve chvíli, kdy už všichni vědí, kam trh půjde, každý chce prodat tehdy, když je trh na vrcholu.
Nejbližší zasedání Federálního rezervního systému je naplánováno přesně na přelom října a listopadu. Do té doby budeme znát i aktuální data o vývoji inflace, která budou představovat další silnou indicii, kam by se měnová politika Fedu mohla pro zbývající část tohoto roku vydat.
----
Zpracoval tým analitiků společnosti InvestingFox